Jan Antonín Venuto

Jan Antonín Venuto (24.5. 1746 Jevišovice – 1.4. 1822 Hradec Králové)

Duchovní, umělec, sběratel Vystudoval jezuitské gymnázium ve Znojmě a poté filozofii a teologii na olomoucké univerzitě, kde promoval v roce 1769 a byl vysvěcen na kněze. Krátce působil jako zámecký kaplan v Jimramově na pomezí Čech a Moravy a jako ceremoniář ve službách olomouckého světícího biskupa Jana Václava Freye z Freyenfelsu. V roce 1773 se stal kanovníkem mikulovské Význačné kapituly sv. Václava, kde setrval do roku 1785. Následujícího roku byl svým přítelem královéhradeckým biskupem Janem Leopoldem Hayem jmenován kanovníkem v Hradci Králové, kde setrval až do své smrti v roce 1833. Zde obdržel funkci konzistoriálního rady a přísedícího, roku 1812 byl povýšen na arcijáhna. V průběhu své umělecké tvorby spolupracoval s významnými historiky a topografy. Přátelil se s osvíceneckými učenci Josefem Dobrovským, Františkem Josefem Schwoyem nebo zakladatelem české numismatiky Mikulášem Adauktem Voigtem. Jeho méně známé dílo, které je uložené převážně ve vídeňské Rakouské národní knihovně, zahrnuje více než 500 českých a moravských vedut a patří k nejrozsáhlejším souborům dokumentujícím podobu českých zemí na přelomu 18. a 19. století. Příležitostně se zabýval také knižní ilustrací a tvorbou map. Na základě jeho kreseb vznikly na počátku 19. století dvě desítky grafických listů s náměty českých měst, hradů a zámků.

Mgr. Aleš Veselý ​

Datum článku: 23.06.2020